První rok v důchodu může být horor. Připravte se na něj
Říká se, že první rok v důchodu bývá jedna z nejstresovějších situací v životě. Není divu, je to velká změma. Lidé se na důchod tolik těší a mnohdy bývají nepříjemně zaskočení. Mají méně peněz a najednou se jim úplně naruší zaběhlé rituály. Připadají si nepotřební. Najednou nikdo nevolá, není se s kým bavit. Možná se i nudí. Také být od rána do večera se svým partnerem někdy není jednoduché. To jsou pocity, které první rok po skončení zaměstnání trápí mnoho lidí.
„Odchod do důchodu je výrazný životní mezník,“ říká pro server i60.cz psycholožka Marta Boučková. „Pomáhá, když si už na prahu důchodu vytvoříte nový vlastní režim. Nejlepší je, když si ještě před odchodem do penze ujasníte, jak ji chcete trávit, co od ní čekáte, co vám vyhovuje,“ dodává.
Každý stárnoucí člověk, který zatím pracuje, by si měl uvědomit, jaké to bude, až do práce přestane chodit. Rozhodně se to nedá srovnávat s víkendem. V práci se na víkendy většina lidí těší, ale málokdo si představuje, jaké to bude, až bude víkend každý den. Když přestane být vzácností to, že můžeme spát, jak dlouho chceme, a pak před sebou nemáme úkoly, které musíme udělat. Vyhovuje nám o víkendech lenošení, prožívání sobot a nedělí bez jasných plánů? Pak je pravděpodobné, že nám první rok v penzi bude připadat skvělý. Prostě vypnutí, nicnedělání, klid. Preferujeme naopak o víkendech přesně naplánovaný program? Zábavu, návštěvy, sport? Je nám líto volné dny takzvaně proflákat, pronudit se jimi? Tak pozor, je to náznak, že pro tyto typy může být začátek života v penzi peklem.
S tím, jak roste počet obyvatel České republiky, kteří se dožívají delšího věku, přibývá logicky lidí, kteří v penzi tráví stále delší dobu. Příprava na první roky v důchodu je tedy aktuálním tématem. Hodně lidí se totiž nyní navzájem jeden druhého ptá: A už víš, co budeš v důchodu dělat? Protože se nyní jaksi automaticky předpokládá, že na rozdíl od let předešlých, odejít do penze už neznamená nedělat nic. Naopak, lidé očekávají, že si budou plnit sny, věnovat se koníčkům, pomáhat rodině. Není na škodu se na život v penzi připravit.
Lékař Jan Hnízdil dává k dobru pěkný případ, se kterým se setkal: „Znám muže, který si léta budoval domácí dílnu. Vybavil si ji vším možným nářadím, zkrátka si vytvořil svůj svět, ve kterém bude moct žít v penzi. Připravil se na ni předem tak, aby se měl na co těšit a pak čím bavit.“
Další příklad: Jedna rozvedená paní z Ostravy prodala rok před odchodem do důchodu chatu. Všichni se divili. Měla to tam totiž moc ráda, často tam jezdila, pracovala tam na zahradě, hodně se tam nadřela. „Dlouho jsem přemýšlela, ale pak mi došlo, že sama chatu z penze neutáhnu. Že nemá smysl dělat hrdinku, být unavená a šetřit každou korunu, aby bylo na opravy. Dokonce jsem se poradila s finančním poradcem. Přesně jsem si nechala propočíst, kolik peněz za chatu mám chtít, jak je bezpečně rozložit na různé účty a fondy, aby neztrácely hodnotu, jak dlouho mi budou stačit jako přilepšení k důchodu. Dodalo mi to klid, pocit, že jsem zaopatřená a hlavně, že nic nemusím. Svůj byt jsem vyměnila za menší v přízemí v domě se zahrádkou. A o tu zahrádku se teď starám, takže mi neschází, že už se nemůžu rýpat v zemi na chatě. Sousedé mě za to milují, protože než jsem se tam nastěhovala, nebyla to zahrádka, ale nevzhledný dvorek. Teď se tam dokonce v létě sousedé začali scházet, zvou mě večer na víno, žijeme si tam pěkně. Nenudím se, nehoním se, za peníze z prodeje chaty si můžu občas zajet do lázní nebo na výlet za kamarádkou do Prahy.“
Takže tady je několik bodů, o kterých by si měl každý, komu se blíží odchod do penze nebo v ní tráví první roky, zapřemýšlet.
1. Peníze
Zásadní otázka zní: Vyjdu s částkou, kterou pobírám jako důchod? Pokud se dokážeme uskromnit a nedělá nám to potíže, je vše v pořádku. Pokud jsme byli zvyklí si takzvaně vyskakovat, brzy nás ovládne nespokojenost, závist, vztek. Takže je třeba si přesně rozplánovat nejen výdaje, jako jsou běžné životní náklady, jídlo či léky, ale i takové maličkosti, jako je třeba v případě dam kadeřník.
2. Okruh přátel
V práci je to jednoduché, často se někdo zeptá, zda půjdeme na kávu, na víno, tak prostě jdeme. Domluva je snadná. Jenže v penzi je člověk od kolegů najednou odtažen. Pokud tvořili jeho okruh přátel jen oni, je to problém. „Přistihla jsem se, že obtelefonovávám bývalé kolegy a ptám se, jestli někam nezajdeme. A oni neměli čas. Měla jsem pocit, že mě už odepsali, že o mě nestojí, když jsem v penzi,“ vypráví loni čerstvá důchodkyně Jana z Prahy. „Došlo mi, že můj okruh přátel tvořili jen kolegové z práce. A to není dobré. Člověk by měl mít přátele různého věku a typu, ale hlavně takové, které má blízko. Protože čím jsem starší, tím se mně chce méně někam dostávat veřejnou dopravou a zároveň se mně nechce utrácet za benzín a sama se autem vracet v noci domů z nějakého posezení,“ vysvětluje.
3. Koníčky
Je dobré je mít, ale ještě lepší je promyslet si, zda na ně v penzi budeme mít dost možností. Přesněji možností finančních. Je totiž fajn, když muž sbírá známky nebo staré zbraně, ale v důchodu se to najednou může stát zdrojem hádek. Většina zálib stojí peníze. Je tedy vhodné si před odchodem do penze velmi dobře propočíst, zda se jim budeme moct věnovat jako dříve, ať už je to sport, sběratelství, kutilství, výlety. Paradoxně se sice říká, že právě v penzi nastává čas na záliby, ale mnozí lidé je právě v té době omezují.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas novinky, aktuality a rady!
Podobné články
O důchod lze žádat i přes aplikaci. Zobrazí i jeho přibližnou výši - číst více »
Po červencových změnách klesá zájem o penzijní spoření - číst více »
Sendvičová generace často nezvládá, chybí podpora systému - číst více »
Sdílejte tento článek na Facebooku.