Dědění bez závěti: Co vás čeká a jak se v tom vyznat

Náhlá smrt blízkého člověka je vždy velmi náročná životní situace. Kromě emocionální ztráty se pozůstalí musejí vypořádat i s praktickými záležitostmi, jako je dědické řízení. V tomto článku se pokusíme jednoduše a srozumitelně vysvětlit, jak probíhá dědění bez závěti a co by měli pozůstalí vědět.

Co je dědictví a kdy nastává?

Dědictví představuje přechod majetku a závazků ze zemřelého (zůstavitele) na jeho právní nástupce (dědice). Do dědictví spadá jak movitý a nemovitý majetek, tak i finanční prostředky, pohledávky a případné dluhy. Dědictví se otevírá okamžikem smrti zůstavitele, tedy v momentě úmrtí vzniká právní nárok dědiců na převzetí majetku.

Pokud člověk zanechal závěť nebo dědickou smlouvu, uplatní se dědictví podle těchto dokumentů. Pokud tak neučinil, nastupuje tzv. zákonné dědění, které má přesně stanovená pravidla.

Pokud zemřelý nic nesepsal, nemusíte se obávat složitého hledání dědiců. Proces má jasná pravidla a řízení vede notář pověřený soudem.

Zákon a dědické právo

Od 1. ledna 2014 vstoupil v účinnost nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který nahradil předchozí předpisy a přinesl do dědického práva řadu změn. Pokud osoba zemřela po tomto datu, řídí se řízení právě tímto zákonem. Případy úmrtí před tímto datem se dokončují dle původního občanského zákoníku z roku 1964.

Dědické řízení organizačně zajišťuje notář, kterého určí soud v místě posledního trvalého bydliště zůstavitele. Notáře si rodina nemůže zvolit sama. Notář v tomto případě vystupuje jako tzv. soudní komisař, který celý proces právně zastřešuje.

Příklad: Pokud zemřel Váš strýc z Brna a měl tam trvalé bydliště, soud určí brněnského notáře, který řízení povede.

Kdy nastupuje dědění bez závěti?

Dědění podle zákona nastupuje ve chvíli, kdy:

1. Zůstavitel nezanechal žádnou závěť nebo dědickou smlouvu.
2. Existující závěť byla shledána neplatnou (např. nebyla sepsána vlastní rukou, nebyla podepsána nebo svědci nebyli přítomni, jak vyžaduje zákon). Jak napsat platnou závěť jsme psali již dříve: Jak napsat závěť - kompletní průvodce.
3. Závěť je platná, ale nezahrnuje celý majetek zůstavitele – část zůstává tzv. „neopatřená vůlí“, a ta se pak řeší podle zákonných pravidel.

V takových případech se dědictví rozděluje mezi osoby v tzv. dědických třídách, které zákon vymezuje.

Kdo dědí podle zákona? Třídy dědiců

Podle nového občanského zákoníku se osoby oprávněné k dědění řadí do šesti dědických tříd. Dědické třídy představují systém pořadí – pokud je v dané třídě alespoň jeden dědic, nižší třídy se už neberou v potaz. Tento systém zajišťuje, že majetek zůstává co nejblíže příbuzenskému okruhu zůstavitele.

Třída 1: Děti a manžel/ka zůstavitele

Tuto třídu tvoří:

• biologické a osvojitelné děti zůstavitele
• manžel nebo manželka zůstavitele

Každý z nich dědí rovným dílem. Pokud některé dítě zemřelo dříve než zůstavitel, přechází jeho podíl na jeho vlastní děti (vnuky zůstavitele), a pokud i ty nejsou, pak dále na jejich děti (pravnuky zůstavitele).

Třída 2: Rodiče, manžel/ka, osoby ve společné domácnosti

Pokud zůstavitel neměl děti ani potomky, dědí:

• manžel nebo manželka
• oba rodiče zůstavitele
• osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před smrtí a pečovaly o něj nebo byly odkázané na jeho pomoc

Manžel/ka má právo minimálně na polovinu dědictví. Zbytek se dělí rovným dílem mezi další dědice této třídy.

Třída 3: Sourozenci a další blízcí

Pokud není nikdo z výše uvedených, dědí:

• sourozenci zůstavitele
• osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti a byly na něm závislé nebo mu poskytovaly péči

Podíl zemřelého sourozence přechází na jeho děti – tedy neteře a synovce zůstavitele.

Třída 4: Prarodiče zůstavitele

Pokud nikdo z výše uvedených tříd neexistuje, dědí:

• všichni čtyři prarodiče zůstavitele

Dědictví se dělí na dvě poloviny – jedna připadá prarodičům z otcovy strany, druhá z matčiny strany. V každé větvi dědí oba prarodiče rovným dílem. Pokud jeden z prarodičů nežije, jeho část přechází na druhého z páru.

Třída 5: Prarodiče rodičů zůstavitele

Tuto třídu tvoří:

• prarodiče otce a matky zůstavitele (tedy praprarodiče)

Každý z nich dědí podle toho, jaký vztah měl k rodičům zůstavitele. Pokud jich je více, majetek se dělí po rodových liniích a rovnoměrně.

Třída 6: Bratranci, sestřenice, strýcové a tety

Pokud žádný z předchozích příbuzných není, dědí:

• děti prarodičů rodičů zůstavitele, tj. tety, strýcové, bratranci a sestřenice

V tomto případě už může být vztah ke zůstaviteli velmi vzdálený, ale zákon se snaží, aby majetek zůstal v rámci širší rodiny. Pokud ani v této třídě nejsou žádní dědici, přechází majetek na stát jako tzv. odúmrť. Pokud tedy nedědí žádný z příbuzných, majetek připadá státu. Zákon se ale snaží tomu zabránit rozšířením dědického okruhu až na 6. třídu.

Průběh dědického řízení krok za krokem

Dědické řízení je formální proces, který vede pověřený notář. Jeho cílem je určit, kdo jsou zákonní dědici, co přesně tvoří dědictví a jak bude majetek mezi dědice rozdělen. Zde je podrobný přehled jednotlivých kroků:

1. Oznámení úmrtí matričnímu úřadu

Každé úmrtí musí být zapsáno do matriční knihy. Tuto povinnost většinou plní zdravotnické zařízení, pohřební služba nebo rodina zesnulého. Matriční úřad poté automaticky informuje příslušný soud.

2. Pověření notáře soudem

Soud na základě oznámení úmrtí určí konkrétního notáře – tzv. soudního komisaře. Notář následně pozve všechny známé pozůstalé k prvnímu ústnímu jednání. Rodina si notáře nemůže zvolit sama – vybírá se podle trvalého bydliště zůstavitele.

3. Shromáždění podkladů

Pozůstalí jsou vyzváni, aby doložili potřebné dokumenty. Mezi ty patří:

• úmrtní list
• rodné a oddací listy
• listiny prokazující vlastnictví majetku (např. výpisy z katastru nemovitostí, smlouvy, výpisy z účtů)
• informace o případné závěti, dědické smlouvě nebo odkazu
• údaje o případných dluzích a závazcích zůstavitele

Cílem je co nejpřesněji zmapovat veškerý majetek i závazky, které do dědictví spadají.

4. Odhad majetku a dluhů

Pokud není možné přesně určit hodnotu některých částí majetku (např. nemovitostí, podniků, sbírek), může notář nařídit zpracování znaleckého posudku. Ten provede odborník, který stanoví reálnou tržní hodnotu. Stejný postup se uplatňuje i u větších dluhů nebo pohledávek.

5. Rozhodnutí o dědických právech

Jakmile má notář k dispozici všechny potřebné informace, vypracuje tzv. usnesení o dědictví. V něm určí, kdo je dědicem, co přesně zdědí a v jakém poměru. Po vydání usnesení je možné provést převody majetku – např. přepsání nemovitostí v katastru.

Proti usnesení notáře je možné se odvolat, pokud některý z dědiců nesouhlasí s navrženým rozdělením nebo má námitky.

Praktické rady pro pozůstalé

• Náklady na pohřeb: Dědic je povinen uhradit z dědictví náklady na důstojný pohřeb zůstavitele a zajištění hrobu. Pokud však dědictví neobsahuje dostatek prostředků, mohou tyto náklady nést i pozůstalí bez nároku na proplacení.
• Možnost odmítnutí dědictví: Pokud dědictví obsahuje výrazné dluhy nebo závazky převyšující majetek, je možné ho do jednoho měsíce od oznámení odmítnout. Odmítnutí musí být písemné a podané notáři.
• Povinnost účasti v řízení: Dědické řízení je povinné, i když majetek zůstavitele je malý nebo zanedbatelný. Vynechání řízení není možné.

Podrobné informace a kontakty na notáře najdete na oficiálním webu Notářské komory ČR.

Zdroj foto: foter.com